Jdi na obsah Jdi na menu
 


Manská kočka (Manx)

Charakteristickým znakem Manské kočky je zcela chybějící ocas nebo jeho přítomnost zastoupena pouze 2 až 3 obratli.
PLEMENO:
Bezocasá manská kočka je zařazena do skupiny krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Jejich vlastí je ostrov Man, ležící v Irském moři. Plemeno je známé již z konce předminulého století. Rozšiřuje se hlavně v Anglii, ve Skandinávských zemích i Americe.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 5,5 kg.
SRST:
Srst je jemná, měkká, krátká i dlouhá, na omak připomíná srst králíka. Zbarvení může být zcela libovolné, v podobnosti s evropskými krátkosrstými kočkami.
HLAVA:
Hlava je velká a kulatá, s trochu oteklými tvářemi.
NOS:
Nos je úměrný hlavě, poněkud ohnutý.
UŠI:
Uši jsou u základu široké, na koncích zašpičatělé, vysoko posazené, přiměřeně skloněné dopředu.
OČI:
Oči jsou stejné, jako u evropských krátkosrstých koček.
TĚLO:
Tělo je krátké, svalnaté a mohutnější. Krk je také krátký. Záda a bedra jsou trochu vypouklá. Hrudník má široký. Nohy jsou pevné a urostlé, zadní jsou o něco delší a silněji vyvinuté, než přední.
OCAS:
Existují 2 druhy Manských koček:
1.)ty, které mají ocas - ten jim však zůstal jen v počátečním stadiu růstu, je zastoupený pouze 2 až 3 obratli,
2.)ty, které ocas nemají vůbec - na jeho místě je mělká prohlubeň a srst je zde zhuštěna do malého střapce.
CHARAKTER:
Manská kočka se vyznačuje klidným, vyrovnaným charakterem a přátelským chováním k člověku. Životním podmínkám se dobře přizpůsobuje.

 

Obrazek

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

Korat kočka (Korat)


Korat je Hravá a temperamentní kočka, zároveň však velice žárlivá. Jde o jedno z mála 'čistých' plemen.
PLEMENO:
Korat kočka je plemeno krátkosrstých koček asijského původu.
PŮVOD:
Plemeno dostalo svůj název od jedné provincie Thajsku. Bylo zde nazýváno "Si-savat", což v překladu znamená "plod savatu". Zbarvení těchto koček totiž barvu těchto plodů připomíná.
Popis plemene je možné najít v "Smud Koi Pergamen" ("Knize básní o kočkách"). Toto nenahraditelné dílo je pečlivě střežené a umístěné v Národním muzeu v Bangkoku. Předpokládá se, že vzniklo za doby vlády siamských králů dynastie Ajutchaja, tedy v rozmezí let 1350 až 1767. Korat je v tomto dávnověkém dokumentu popsán následovně: "Srst je hladká, s podsrstím jako nebe a s konečky vlasů, podobnými postříbření. Oči září jako kapka rosy na listech lotosu."
V Thajsku se traduje pověra, že Korati přinášejí štěstí, proto se tyto kočky neprodávají, ani nekupují. Je možné je pouze darovat, jako znak přátelství nebo hluboké úcty.
První Korati byli zavezeni do Anglie ze Spojených států v roce 1972 a uznáni FIFe dostali v roce 1982.
HMOTNOST:
V rozmezí 2,5 až 4,5 kg.
SRST:
Srst je krátká, lesklá, hustá a přiléhající. Zbarvení je stříbřitě modré. Čím více této stříbřitosti je, tím více se plemeno cenní. Svým zevnějškem připomíná Barmskou modrou kočku, avšak geneticky je bližší Orientálním modrým kočkám.
HLAVA:
Pro Korata je charakteristický srdcovitý tvar hlavy, "pinch" muzcela chybí, má dobře rozvinutý podbradek a široce posazené oči i uši. Zuby jsou v porovnání s jinými kočkami nápadnější a větší.
NOS:
Nos je krátký, svým tvarem poněkud připomíná lví.
UŠI:
Uši jsou velké, široce posazené, se zakulacenými konečky.
OČI:
Ve druhém až čtvrtém roce života mají oči Koratů jasně zelenou barvu.
TĚLO:
Nohy jsou ztepilé a urostlé, tlapy kulaté. Přední nohy jsou o něco kratší, než zadní.
OCAS:
U základu je široký a ke konci se zužuje.
CHARAKTER:
Korati jsou velice hraví, ale také velice žárliví. Chovejte je raději trochu samotářsky. Hodí se do společnosti dvou dospělých lidí. Temperamentem velice připomínají "Birmance."

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Britská krátkosrstá kočka (British shorthairs cat)


Britská krátkosrstá kočka je klidná a přítulná. Vyšlechtěná ve druhé polovině 19. století křížením anglických domácích koček s perskými.
PLEMENO:
domácích koček
PŮVOD:
Původ tohoto plemene sahá až na přelom 19. a 20. století, kdy chovatelé v Anglii začali křížit své domácí kočky s perskými. Snažili se totiž o dosažení plemene, které je mohutné, ale krátkosrsté. Kočky, které se podobným způsobem chovaly na evropské pevnině, zpočátku spadaly pod tzv. evropskou krátkosrstou kočku. Později i tyto kočky dostaly název a plemenný standard jako britské krátkosrsté.
POPIS:
Britská krátkosrstá kočka je středně velká až velká svalnatá kočka, se širokým hrudníkem, dobře osvaleným hřbetem a plecemi, krátkými a zavalitými končetinami se silnými, kulatými tlapkami a silným, poměrně krátkým ocasem se zakulacenou špičkou. Hlavu mají kulatou a masivní, se širokou lebkou a silnou bradou, krátkým, širokým a rovným, u kořene lehce prohnutým nosem bez stopu, krátkýma, široce nasazenýma a lehce zakulacenýma ušima. Oči mají velké, kulaté, široce otevřené v barvě oranžové až měděné u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené. Krk mají krátký a silný. Jejich srst je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou. Jednotlivá plemena se od sebe liší především barvou srsti. Celkově musí budit dojem hezké a harmonické kočky.
VADY:
Vysoko nasazené uši, slabá brada, šikmé oči, pinč, slabý ocas ukončený do špičky nebo zálomek (který vyřazuje zvířata z chovu), dlouhý ocas, bílé fleky v srsti (u jednobarevných zvířat).
HMOTNOST:
4-8 kg
SRST:
Je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou (srst musí být tzv. křupavá).
Zbarvení je různé: oranžová až měděná u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené.
Všechny známé barvy, prokvétající, mramorové, skvrnité, dvoubarevné, lebkové a jiných variant, dýmové (kouřové), činčilové. Klasickou barvou je ale modrá. Dlouhou dobu se modré zbarvení ale v USA přičítalo jedině představitelům britských krátkosrstých koček.
HLAVA:
Kulatá a masivní se silnou bradou.
NOS:
Krátký, široký bez stopu, lehce prohnutý.
UŠI:
Krátké, široce nasazené lehce zakulacené.
OČI:
Velké, kulaté, široce otevřené. Široce posazené, kulaté; barva očí připomíná různé odstíny mědi a zlata (při vyloučení stříbřitých, u kterých se zelené nebo barva lískového oříšku nepočítá jako nedostatek).
TĚLO:
Je středně velké až velké svalnaté, se širokým hrudníkem, dobře osvalené, krk mají krátký a silný.
OCAS:
Silný, krátký se zakulacenou špičkou.
NOHY:
Silné, krátké zavalité se zakulacenými tlapkami.
CHARAKTER:
Britská kočka je známa svou vyrovnanou, klidnou a milou a povahou. Je přátelská a přítulná. Někdy dlouhé hodiny prospí, jindy si hraje s různými hračkami. Také se však velmi ráda nechává hladit. Přestože je velmi milá a jemná, je to osobnost a nenechá si všechno líbit. Pokud s něčím nesouhlasí, dá to ihned najevo. Britská kočka většinou dobře vychází s ostatními kočkami, dokonce často i se psy. Protože je to kočka dobromyslná, hodí se i do domácnosti, kde jsou děti.

 Obrazek   

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Himalájsko-perská kočka (Himalaya cat)


Himalájsko-perské kočky jsou hraví, přítulní, někdy odvázaní, někdy pyšně zdrženliví.
PLEMENO:
Dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v USA v 50. letech 20. století. Vzniklo křížením Siamských koček s Perskými kocoury. První výzkumy jejich křížení proběhly ještě ve 20.letech minulého století v Británii. Roku 1930 do výzkumu vstoupili také američtí genetici.
VELIKOST:
Robustní postava.
SRST:
Srst je dlouhá, měkká a hustá, na krku vytváří "přepychový límec". Krásná a hedvábná srst je zbarvená stejně, jako u Siamských koček. Na základním zbarvení srsti jsou odlišně zabarvené známky, a to na čumáku, uších, tlapách ale i na ocase. U color-pointů rozlišujeme 20 různých barevných variant. Nejrozšířenější z nich jsou: silikon-point, modrý-point, čokoládový-point, linkovaný-point(pruhovaný), červený-point, dortový-point.
HLAVA:
Hlava je velká a kulatá, čelisti jsou rozvinuté.
NOS:
Čumák nosu je krátký.
UŠI:
Uši jsou malinké, velice široce postavené, pokryté hustou srstí.
OČI:
Oči jsou velké a kulaté, jasně modré barvy.
TĚLO:
Robustní tělo má poněkud kratší nohy.
OCAS:
Ocas není dlouhý, k tělu však úměrný, pokrytý hebkou srstí.
CHARAKTER:
Kolor-pointi jsou hraví, přítulní, někdy odvázaní, někdy pyšně zdrženliví. Mají svoji individuální nenapodobitelnou povahu. Jsou však přátelští a důvěřiví.
  Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Americká drsnosrstá kočka (American Wirehair)


Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, přítulná a bystrá kočka.
PLEMENO:
Americká drsnosrstá kočka je plemeno krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Objevila se v Americe v roce 1966 jako mutant americké krátkosrsté kočky. Od posledního typu se liší srstí střední délky, která je na hlavě, zádech, bedrech a zevní části ocasu hrubší a tvrdší, jemně kadeřavé.
VELIKOST:
Kocouři jsou poměrně velcí a robustní.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 7 kg.
SRST:
Je krátká, měkká a lesklá. Různobarevnost plemene je shodná s evropskými krátkosrstými (bílé, černé, modré, červené, krémové, "černý kouř", "modrý kouř"). Má nádherný druh kožichu, někdy s hnědými odstíny, kterému se říká "ginger" (zázvor).
HLAVA:
Oválná.
NOS:
Středně dlouhý. Je delší, než širší, dělá však kulatý dojem.
UŠI:
Jsou střední velikosti.
OČI:
Kulaté, široce a šikmo posazené. Mají zlatavou barvu.
OCAS:
Zužující se a zlehka zatočen do kroužku.
CHARAKTER:
Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, přítulná, bystrá a učenlivá kočka, velice skákavá. Vyniká výborným zdravím a smělostí. Je to dobrý lovec.

 

Obrazek

 

 

Orientální dlouhosrstá kočka - javánská (Oriental Longhair (Javánka))


Orientální dlouhosrstá kočka (javánská) je plemeno dlouhosrstých koček. Orientální dlouhosrstá kočka je přátelská, mazlivá, čilá a podnikavá kočička.
PLEMENO:
Dlouhosrsté kočky.
PŮVOD:
Zkřížením Orientální krátkosrsté kočky s Balijskou kočkou byly vytvořeny hedvábné orientální kočky s polodlouhou srstí. Došlo k tomu v roce 1985 v Severní Americe v chovatelském zařízení Sholine paní Sheryl Ann Boyle.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Siamské kočky, Balijské kočky a Orientální krátkosrsté kočky.
VELIKOST:
Orientální dlouhosrstá kočka je středně velká kočka.
HMOTNOST:
V rozmezí 4,5 až 6 kg.
SRST:
Srst je krásně hedvábná a těsně přiléhá k tělu.
CHARAKTER:
Orientální dlouhosrstá kočka je přátelská, mazlivá, čilá a podnikavá kočka.
 Obrazek

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 Sibiřská kočka (Siberian Cat)


"Sibiřská kočka může přijetí jakékoliv královny zkrášlit, ba přímo vyzdobit." - takto charakterizují angličané Sibiřskou kočku. Je nezávislá, samostatná a sebevědomá. Doma je však válející se bytostí, s nadáním odstranit ze svého majitele jakýkoliv stres.
PLEMENO:
Polodlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Sibiřská kočka byla vyšlechtěna v Rusku. Pochází zřejmě z křížení místních původních koček s kočkami dovezenými z různých zemí, především Blízké a Východní Asie. Plemeno bylo v roce 1992 uznáno "Celosvětovou federací chovatelů koček" (FIFe). Od roku 1987 se v Rusku začalo pracovat na jeho šíření a díky hrstce nadšenců, je dnes Sibiřská kočka oblíbená a známá po celém světě. Od roku 1986 se rozvojem tohoto plemene zabývají také v Evropě.
HMOTNOST:
Kocour váží v rozmezí 6 až 10 kg.
Kočka váží v rozmezí 4 až 6 kg.
SRST:
Sibiřská kočka má dlouhou srst na hrudníku, krátkou na ramenou, na zadních končetinách má "kalhotky". Standardní barva je tzv. "agut". Ale vídáme i jiná, vzácná, zbarvení: modré, prokvétající, černě kouřové, mramorové, bi-kolorové a červené.
HLAVA:
Hlava je kulatá a široká, dobře úměrná tělu. Má lehce vypouklé čelo, přechod z čela k nosu je malý. Vyznačuje se nízkými lícními kostmi, plnými, silnými tvářemi a čelistmi a širokou bradou. Uši jsou střední velikosti, u základu široké a mají štětečky. Dlouhé kníry a obočí a široký, stejný, jako má liška, límec, zdůrazňuje moc a dovršuje charakteristický vzhled tohoto sympatického domácího zvířete.
NOS:
Nos je rovný, střední délky.
OČI:
Oči jsou velké, široce posazené, barvy zelené nebo nažloutlého odstínu. Jsou však i další možné varianty, a to u zbarvení "van" a "bílé".
TĚLO:
Tělo je svalnaté, přízemní a zaoblené. Nohy má svalnaté, s chomáčky mezi prsty.
OCAS:
Sibiřská kočka má široký, dlouhý, u kořene silný a dobře olemovaný ocas.
CHARAKTER:
Sibiřská kočka je nezávislá, samostatná a sebevědomá. Jsou z nich vynikající lovci. Doma to jsou však válející se bytostí, s nadáním odstranit ze svého majitele jakýkoliv stres. Kočka je dostatečně živá, přítulná, hravá, nevázaná a vytrvalá. Lehce se učí na toaletu. Jindy se však u ní projeví svéhlavost, neochota, a ne vždy na pozornost svého majitele odpovídat
láskou. Je dobře přizpůsobená pro život v podmínkách mírných a středních zeměpisných šířek. Dobře se snáší se psy jakéhokoliv plemene a nebojí se vody.
    

Obrazek

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

Norská lesní kočka (Norwegian Forest Cat)


Norská lesní kočka je jedno z nejstarších plemen, vzniklo pravděpodobně z angorských koček, které byly do Norska dovezeny v 16.století. Vyznačují se klidným charakterem, trpělivostí a nevázaností.
PLEMENO:
polodlouhosrstých koček
PŮVOD:
Norská lesní kočka je jedno z nejstarších plemen, které vzniklo na bázi nečistokrevných koček. Je nejrozšířenější zejména v zemích severní Evropy, tzn. Norsku, Švédsku, aj. Standard byl uznán v roce 1977.
Existuje několik verzí o vzniku těchto koček. Nejpravděpodobnější verze je, že se vyvinuly z angorských koček, které byly do Norska dovezeny v 16.století. Zde se tyto kočky přizpůsobovaly drsnému klimatu a podnebním podmínkám, často lezly po stromech a lovily ryby. Díky tomu se jim také vyvinuly jejich silné drápy. Existuje však i domněnka, že norská lesní kočka je angorskou mutací divoké kočky Felis silvestris grampia, kterou ze Skotska dovezli Vikingové. Na starých dřevorytech byla bohyně Frea často zobrazována v trize, zapřáhnuté kočkami, velice podobnými norským lesním.
VELIKOST:
Norská lesní kočka je středních až velkých rozměrů.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 9 kg.
SRST:
Norská lesní kočka má srst je dlouhou, zdvojenou, hladkou, přiléhající k tělu, s dobře zřetelným hustým podsrstím. Na tvářích vytváří licousy, na zadní části těla a zadních končetinách tzv. "kalhoty". Každý rok jim také do zimy vyrůstá okolo ramen a krku tzv. "límec", který se v létě ztrácí. Zbarvení je nejrůznější, stejně jako u evropských krátkosrstých. Podle barvy srsti se dělí na čtyři druhy.
HLAVA:
Trojúhelníkového tvaru, dlouhá, bez znatelné hranice mezi čelem. Brada je masivní, čelisti plné, s licousy.
NOS:
Nos je dlouhý a široký.
UŠI:
Dlouhé, jejich konce jsou špičaté a mají štětečky, vzhledem stejně jako rys, stojaté, široce posazené.
OČI:
Norská lesní kočka má velké, kulaté a jasné oči. Jejich barva může být libovolná, ale v zásadě je v souladu s tělem.
TĚLO:
Statné, dostatečně masivní, avšak pružné. Krk je dlouhý a svalnatý. Hrudník a ramena jsou dobře vyvinuté. Záda a břicho má široké a pevné. Nohy jsou dlouhé a silné, zadní jsou o něco delší, než přední. Tlapy má široké a kulaté, na pohled těžké.
OCAS:
Je dlouhý a typický pro tato plemena koček. Je pokrytý dlouhou srstí, která plihne a zakrývá zadní končetiny.
CHARAKTER:
Norská lesní kočka se vyznačuje klidným charakterem, trpělivostí a nevázaností. Je dost živá a energická, někdy je však plachá, samotářská a hledá ústraní.

 Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

Turecká Angora (Turkish Angora)


Tyto nádherné Turecké Angorky mají jemný a přítulný charakter, zároveň je to velmi živá a aktivní kočka.

PLEMENO:
Turecká Angora je plemeno polodlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Podle dostupných údajů asi nejstarší přírodní plemeno koček na světě. Toto plemeno vzniklo na území Malé Asie.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Snad křížením domácí místní kočky s kavkazskou divokou (lesní).
HMOTNOST:
2,25-5 kg
SRST:
Srst je středně dlouhá, jemná, hedvábná, měkká na pohmat, přiléhající k tělu. Na krku a plecích je delší a vytváří límec. Na břiše může být volnější. Pod srstí je slabé, zvláště na zádech. Nejčastěji jsou vidět kočky bílé barvy. A jest-li v Evropě především se rozšiřují bílé, tak v Americe různobarevné. Dnes se chová ve všech možných ale přírodních barvách
HLAVA:
Krátká, široká, má tvar dolu zašpičatělého trojúhelníka. Podbradek je zakulacený.
NOS:
Je střední, poněkud sražený, růžový.
UŠI:
Silné, relativně krátké, vertikálně nasazené, zašpičatělé na koncích, trochu spuštěné. Ušní dutiny jsou uvnitř pokryty chmýřím srsti.
OČI:
Velké, oválné, nepatrně kose posazené, zřetelné. Podle očí bílé angorské kočky se rozdělují do čtyř druhů (žlutavé, zelené, modré, různobarevné oči). Ruské angory mají oči hlavně zelené - což je vzácné v jiných zemích.
TĚLO:
Delší, obratné, elegantní, úměrné postavy, vypadající velice silné. Zadní část je poněkud nadzdvižená.
Krk je středně dlouhý, urostlý, silný. Hrudník i plece jsou dobře vyvinuté. Záda jsou svalnatá, břicho je široké, pevné. Nohy jsou dlouhé, pevné s nádhernými kulatými tlapami (zadní jsou delší než přední). Mezi prsty - chomáčky vlasů.
OCAS:
Turecká Angora má dlouhý, široký u základu a zužující se ke konci ocas. Po celé délce je pokryt dlouhou srstí. Je zvednut vzhůru, nad tělem a při rychlém pohybu se může dotýkat hlavy.
CHARAKTER:
Tyto nádherné kočky mají jemný a přítulný charakter, jsou velice vázané ke svému chovateli. Jsou bystré, vnímavé, rychle chápající a učící se přání a potřeb člověka. Je to velmi živé a inteligentní plemeno, nejraději se pohybuje v horních svérách bytu a ráda leze svému člověku na ramena.

  ObrazekObrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na začátek 

 

Zdroj: http://bluma3.blog.cz/rubrika/rasy-kocek

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA