Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krajtovka dvoubarvá (Loxocemus bicolor)


ObrazekDélka: 1-1,3 metru
Rozmnožování: Snáší asi 6 vajec
Potrava: hlodavci, ještěři, želvy, vejce (leguánů, želv); kořist vyhrabává ze země špičatou hlavou
Rozšíření: Střední Amerika (Mexiko, Honduras, Kostarika)
 
Popis: krajtovka dvoubarvá je primitivní had, jediný zástupce čeledi krajtovkovití. Má tmavě hnědé tělo s bílími skvrnami, břicho je většinou světlejší. Podobá se tak duhovci jednobarvému.
Tento had obývá suché i vlhké tropické lesy. Žije skrytým životem, často bývá nalezen ve spadaném listí, hromadách kamení atd. Jeho stavba těla je zvláštní tím, že má pozůstatek pánve v podobě dvou malých kostí - podobně jako krajty a hroznýši.

 

 

Duhovec jednobarvý (Xenopeltis unicolor)


ObrazekDélka: 1-1,3 metru
Rozmnožování: snáší 6-17 vajec
Potrava: objživelníci (žáby), drobní hlodavci, některé druhy menších hadů; v nouzi nepohrdne ani mršinou
Rozšíření: jihovýchodní Asie (Thajsko, Malajsie, Indonésie)
 
Popis: duhovec jednobarvý je poněkud primitivní had se zploštělou hlavou a malýma očima. Je tak dobře přizpůsoben k zahrabávání se do bahna, kde se skrývá. Zbarvení tohoto hada se pohybuje od červenohnědé po tmavě hnědou nebo černou. Svrchu se tělo nápadně duhově leskne, břicho je bělavé. Mláďata mají kolem krku bílý proužek.
Tento duhovec se vyskytuje v říčních údolích a řídce zalesněných územích. Důležitá je pro něj vlhká půda a blízkost vody.

 

 

Anakonda velká (Eunectes murinus)


ObrazekDélka: mimořádně velcí jedinci až okolo 9 metrů, většinou však 4-7 metrů
Rozmnožovaní: rodí 10-40 mláďat, někdy i více; páří se ve vodě, kde vytvářejí shluky tvořené jednou samicí a několika samci
Potrava: kapybary (velcí hlodavci), kajmani, jeleni, ryby, obojživelnci, jiní hadi; menší jedinci mohou plenit ptačí hnízda; kořist zabíjejí škrcením, nemají jed; jsou známy případy, kdy velká anakonda zaútočila na člověka
Rozšíření: tropická Jižní Amerika (povodí řek Amazonka a Orinoco + státy: Guyana, Surinam, Franc. Guyana)

 

 

Psohlavec zelený (Corallus caninus)


ObrazekDélka: 1,5-2 metry
Rozmnožovaní: rodí 2-19 mláďat
Potrava: ptáci, menší savci, ještěři; mláďata loví hlavně ještěrky a žáby
Rozšíření: sever Jižní Ameriky - Amazonie
Poddruhy: nevytváří, má jen různé typy zbarvení, např.: Amazon basin ("povodí Amazonky"), Patternless ("bez skvrn"), New location ("nově nalezený"), Suriname ("Surinam"), Anaconda phase (typ "anakonda")...
 
Popis: Tento had je nádherně zbarvený. Má zelený hřbet s bílými skvrnami, příčnými pruhy či jedním podélným pruhem. Někteří nemusí mít skvrny vůbec, jiní mají místo zelené černé zbarvení. Boky a břicho jsou žluté nebo bělavé. Mláďata se od dospělých hadů velmi liší, v jednom vrhu mohou být červení, oranžoví nebo žlutí jedinci. Když dospívají, změní se různé barvy na typickou zelenou.
Psohlavec zelený je stromový had žijící v tropických deštných pralesích. Často se zavěšuje nad větve poblíž vody. Díky svému zelenému zbarvení není v korunách stromů téměř vidět. Bývá nalezen i v močálech, bažinách a zaplavovaných oblastech.
Důsledkem tvz. konvergence se psohlavec zelený až neuvěřitelně podobá krajtě zelené (Chondropython viridis). Konvergence znamená vývoj dvou různých druhů zvířat (které žijí ve stejném prosředí a stejným způsobem života) stejným směrem. Dva různé druhy hadů žijící v deštném pralese proto mohou být sobě podobné, i když obývají různé kontinenty.

 
Popis: Anakonda velká je největší a nejtěšší had světa, může vážit i více než 200kg. Nejdelším hadem světa je ale krajta mřížkovaná.
Tato anakonda má tmavě zelené, zelenohnědé nebo žlutohnědé zbarvení s velkými nepravidelnými černými skvrnami na hřbetě. Na bocích jsou menší skrny se žlutými středy. Oči jsou umístěny na vrcholku hlavy, což jí umožňuje vidět, i když má většinu těla pod vodou. Od každého oka se táhne černě ohraničený oranžový pruh, břicho je žluté s černými skvrnami. Anakondy velké jsou o mnoho zavalitější a těžší než jiní hadi čeledi hroznýšovitých.
Tento had tráví většinu času ve vodě. Může žít v tropických pralesích, ale i v nezalesněných územích. Pro anakondu je důležitá především pomalu tekoucí nebo stojatá voda, jako jsou údolní řeky, zaplavované louky, bažiny apod. Přes svou obrovskou váhu tento had dokáže výborně plavat. Můžeme ji často zastihnout odpočívající na říčních březích.
Anakonda velká bývá často zabíjena ze strachu a pro výrobky z kůže. Navíc se také odvážejí do světových zoologických zahrad. Domorodci ji zabíjejí dokonce i pro maso.
O těchto anakondách kolují hrůzostrašné historky. Indiáni a lovci často vypravují o hadech, kteří prý měřili třeba i 20 metrů. Žádná takto velká anakonda však dosud nebyla nalezena.

 

 

Hroznýšek turecký (Eryx jaculus)


ObrazekDélka: 50-60 cm, někdy i 80cm
Rozmnožovaní: rodí 4-20 mláďat
Potrava: malí hlodavci a ještěři, menší hadi i hmyz
Rozšíření: jižní Evropa, severní Afrika, východní Asie; je to jediný had čeledi Boidae žijící v Evropě
Poddruhy: E.j.turcicus (jih Balkánu a přilehlé ostrovy ve Středozemním moři), E.j.jaculus (Egypt), E.j.familiaris (východní Turecko, poloostrov Malá Asie, Zakavkazské země)
 
Popis: Tento poměrně malý had má tupě zakončený krátký ocas a hnědé nebo šedohnědé zbarvení. Na hřbetě jsou neuspořádané světlé skvrny na tmavším podkladě nebo naopak tmavě hnědé až černé fleky na světlém podkladě. Břicho je světlé a někdy skvrnité. Na špičatém čenichu je tvrdá šupina, která hadovi usnadňuje rychlé zahrabávání do země.
Hroznýšek turecký žije v suchých kamenitých nebo písčitých oblastech, často s malým množstvím rostlin. Přes den se schovává v zemi nebo pod kameny a večer se vydává na lov.

 

 

Bradavičník arafurský (Acrochordus arafurae)


ObrazekDélka: 1,5-2,5
Rozmnožování: rodí 6-27 mláďat
Potrava: pouze ryby
Rozšíření: severní Austrálie, Nová Guinea
 
Popis: bradavičník arafurský je zcela vodní had. Pohyb na souši mu znemožňuje volná kůže a malé břišní šupiny. Zbarvení tohoto hada je většinou šedé nebo hnědé. Někdy může mít tmavé síťování, pruhy nebo skvrny. Břicho tohoto hada je světlejší.
Tito bradavičníci v období sucha dávají přednost stojaté nebo pomalu tekoucí vodě. V období dešťů se však stěhují do zaplavených pastvin a lesů.

 

 

Korálovka sedlatá (Lampropeltis triangulum)


ObrazekDélka: největší poddruh (L.t.micropholis) okolo 180cm, nejmenší (L.t.elapsoides) do 50cm
Rozmnožovaní: snáší 2-15 vajec (záleží na poddruhu)
Potrava: hlodavci, ptáci, ještěrky, hadi (i jedovatí), ptáci, vejce, bezobratlí
Rozšíření: jih Kanady, USA, Střední Amerika, severozápad Jižní Ameriky
Poddruhy: je jich asi 25, např.: L.t.triangulum (východ USA a Kanady), L.t.sinaloae (Mexiko), L.t.hondurensis (Honduras, Nikaragua, Kostarika), L.t.micropholis (Ekvádor, Panama, Kolumbie, Kostarika, Venezuela), L.t.elapsoides (Florida), L.t.multistrata (střed USA), L.t.gaigeae (Kostarika, Panama)
 
Popis: Základní zbarvení je u většiny poddruhů této korálovky stejné: na těle se střídají červené, černé a žluté (popřípadě bílé) pruhy v takovém pořadí, že žlutá barva je vždy z obou stran ohraničena černými pásky. To tyto nejedovaté hady odlišuje od jedovatých korálovců, kteří mají na těle žlutou a červenou barvu vedle sebe. Poddruh L.t.triangulum má na těle místo žlutých pruhů bílé nebo šedé, které se navíc na bocích spojují. Červená barva je někdy nahrazena hnědou nebo červenohnědou, na hlavě je světlá skvrna ve tvaru "V" nebo "Y".
Jednotlivé poddruhy se od sebe liší různými znaky. Např. korálovky poddruhu L.t.elapsoides jsou typické červeně zbarvenou hlavou, zato L.t.multistrata má hlavu černobílou. L.t.sinaloae má první bílý proužek za očima, ale L.t.hondurensis ho má už na čenichu. Poddruh L.t.gaigeae je v dospělosti úplně černý.
Díky velkému rozšíření korálovky sedlaté obývají různá životní prostředí. V některých oblastech dávají přednost suchým nebo deštným lesům, jinde žijí na polích, stepích a farmách. Můžeme je však nalézt ve skalnatých oblastech, u vodních toků či v bažinách. V tropických pralesích mohou tito hadi žít i v nadmořské výšce přes 2000 m.n.m.
Korálovka sedlatá je poměrně oblíbeným hadem drženým v zajetí. Stejně jako u užovky červené proto existuje několik barevných forem, které vypadají jistě zajímavě. Třeba korálovky formy "tangerine" mají místo žluté nebo bílé barvy oranžovou, albinoticky zbarvené korálovky jsou růžovo-oranžové. Existuje také forma "spotted", kdy má had na zádech bílé skvrny.

 

 

Užovka obojková (Natrix natrix)


ObrazekDélka: 70-150 cm, málokdy i 2 metry (spíše u poddruhů žijících na jihu)
Rozmnožovaní: klade 10-40 vajec, někdy i více
Potrava: hlavně žáby, ale i ryby, čolci a bezobratlí; kořist zabíjí škrcením
Rozšíření: celá Evropa (kromě severní Skandinávie), západní Asie, severní Afrika; v ČR prakticky všude v blízkosti vody
Poddruhy: je jich mnoho, např.: N.n.natrix (poddruh vyskytující se v ČR), N.n.helvetica, N.n.astreptophora, N.n.persa, N.n.scutata, N.n.corsa, N.n.sicula, N.n.cetti...
 
Popis: Tato užovka je nejběžnějším hadem u nás, ale i v celé Evropě. Poznáme ji snadno podle žlutých nebo oranžových měsíčků za hlavou, i když u všech poddruhů není tak výrazný jako u N.n.natrix. Tělo může mít olivově zelené, hnědé, šedé až šedočerné, zespodu bývá černožluté. Může mít tmavé svrny, světlé pruhy apod.- záleží na poddruhu.
Užovka obojková je po zmiji obecné druhým nejseverněji žijícím hadem světa. Může žít i těsně za polárním kruhem.
Vyskytuje se v blízkosti vody a ve vlhkých oblastech, protože zde žijí živočichové tvořící její potravu. Nalezneme ji na březích jezer, řek i menších vodních toků. Dává přednost nížinám, ale často bývá i v poměrně velkých nadmořskýh výškách.
Užovka obojková v ohrožení málokdy kousne, raději dává přednost jiné, pro ni typické obraně. Při vylekání předstírá mrtvou a vylučuje páchnoucí tekutinu. Když nebezpečí pomine, "obživne" a odplazí se.

 

 

Užovka červená (Pantherophis guttatus)
též Elaphe guttata

ObrazekDélka: do 1,8 metru (v zajetí méně)
Rozmnožovaní: snáší 6-25 vajec
Potrava: hlodavci, ptáci, ještěrky
Rozšíření: jihovýchod, střed a jih USA, severní Mexiko
Poddruhy: P.g.guttatus (jihovýchod USA), P.g.meahllmorum (střed a jih USA, sev. Mexiko)
 
Popis: Obyčejně zbarvený jedinec P.g.guttatus má na hřbetě jednu řadu černě ohraničených červených skvrn na šedohnědém až oranžovém podkladě. Na každém boku je také řada menších červených skvrn. P.g.meahllmorum má zbarvení podobné, červené skvrny jsou však nahrazeny tmavě hnědými. Břicho je u obou poddruhů bělavé s černými skvrnami tvořící často vzor šachovnice. Na hlavě je typická skvrna ve tvaru šipky.
Mimo základní zbarvení těchto hadů existuje několik barevných forem, které vznikly díky zdomácnění. Např. forma "amelano"(amelanistic) má normální zbarvení, ale úplně jí chybí černé ohraničení skvrn. Typ "snow" je v podstatě albín, to znamená že užovka je celá bílá s růžovými nebo žlutavými znaky. Forma "anery"(anerythristic) nemá červené zbarvení a had je tak černobílý, mezi oblíbené patří i oranžovo-šedé užovky "miami phase". Chovem vznikly také různé formy kreseb u užovky červené, např. když že skvrny na hřbetě spojují.
Tento had obývá snad skoro všechna možná životní prostředí. Můžeme ji nalézt jak v blízkosti vod, tak i na suchých loukách nebo kamenitých a skalnatých místech. Žije také v lesnaté krajině a v lidmi vytvořených ekosystémech, jako jsou pole, parky, zahrady a farmy.
Užovka červená je u nás pravděpodobně nejčastěji chovaným hadem. Je nenáročný, pořídit se dá za velmi nízkou cenu a díky tomu je vhodný i pro začínající teraristy. Má také klidnou povahu a poměrně snadno se odchovává.

 

 

Kobra královská (Ophiophagus hannah)


ObrazekDélka: i více než 5 metrů
Rozmnožovaní: klade 20-50 vajec; samice staví hnízdo z rostlin a větviček, které společně se samcem hlídá, dokud se nevylíhnou mláďata
Potrava: převážně hadi (často i jedinci téhož druhu), ještěři, hlodavci; kořist ochromuje jedem
Rozšíření: jihovýchodní Asie (Indie, část Číny, Thajsko, Indonésie)
 
Popis: Je to nejdelší jedovatý had světa. Samci bývají delší než samice, což je u hadů poněkud neobvyklé. Díky velkému rozšíření má tato kobra různá zbarvení. Může být žlutohnědá, světle i tmavě hnědá, šedá, šedozelená nebo černá. Mláďata mívají žluté pruhy na tmavém podkladě, ale takovéto zbarvení mohou mít i dospělí jedinci.
Kobry jsou známé tím, že dokážou nadzvednout až třetinu těla nad zem a zploštit krk. Dělají to ve chvíli, kdy se cítí ohroženy. Hodně velká kobra královská se tak teoreticky může vztyčit do výšky průměrně vysokého člověka a dívat se mu přímo do očí.
Tato kobra má silný jed neurotoxin (i když slabší než hodně jiných hadů), do rány ho vstřikuje ve velkém množství. Uštknutí člověka tímto hadem však nebývá moc časté, snaží se mu zpravidla vyhnout a navíc žije převážně v neobydlených oblastech. Každopádně více než polovina uštknutí končí smrtí. Zaútočí např. v případě, že chrání hnízdo nebo když je zahnána do úzkých.
Kobra královská dává přednost lesnatým oblastem. Mohou to být deštné pralesy, horské lesy, ale i plantáže. Vyhledává blízkost jezer a vodních toků, dokáže výborně plavat.

 

Zmije obecná (Vipera berus)


ObrazekDélka: 50-90cm; samice bývají delší
Rozmnožovaní: rodí 3-20 mláďat
Potrava: hlodavci, obojživelníci, ještěrky; mláďata se živí hlavně hmyzem, mladými žábami a ještěrkami
Rozšíření: poddruh V.b.berus: střední, východní a západní (mimo Irsko, Španělsko a Portugalsko) Evropa, Balkán, Skandinávie, střední a západní Asie (Rusko, Mongolsko, Čína...), ostrov Sachalin (severně od Japonska); v ČR v podstatě všude kromě oblastí po 400-500 metrů nadmořské výšky; poddruh V.b.bosniensis: pouze Balkán
Poddruhy: V.b.berus, V.b.bosniensis
 
Popis: Zbarvení zmije obecné bývá u samic hnědé nebo rezavé, ale u samců šedé. Typická pro obě pohlaví je většinou hnědá nebo černá klikatá čára na hřbetě. Mnoho zmijí však tento znak nemá a jsou pak úplně černé, dokonce i červené. Od ostatních hadů žijících v ČR se odlišuje červeným okem s úzkou svislou zorničkou (naše užovky mají zorničku kulatou).
Zmije obecná je jediným jedovatým hadem České republiky. Její jed je však slabý, dospělého člověka většinou nezabije, pokud není alergický. Navíc není tento had nijak útočný, před člověkem se zpravidla odplazí do bezpečí. Uštkne v případě ohrožení, například když na ni šlápneme (více v článku Zmije a její nebezpečnost).
Tato zmije dává přednost vlhkým a slunným místům, jako jsou okraje lesů, paseky, pastviny, břehy vod, horské louky atd. Často ji nalezneme na kamenitých místech, kde se může vyhřívat i ukrýt. Na podzim vyhledává zmije nory savců, pukliny, hromady kamení a podobná místa, ve kterých přezimuje.
Zmije obecná drží jeden rekord: je to nejseverněji žijící had světa. Ve Skandinávii žije i za severním polárním kruhem. Je aktivní už při teplotě 10° nad nulou, a proto navíc může žít i ve velké nadmořské výšce - až 2000 metrů nad mořem.
V Česku je zmije obecná zařazena mezi kriticky ohrožené druhy. Přes přísnou ochranu jsou tito hadi stále ubíjeni ze strachu a neznalosti.

 

 zpět na začátek

 

  

 

Zdroj: http://jannie-shennie.blog.cz/0706/rozcestnik

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA